Checkni můj >>BAZÁREK<<...najdeš tam stylový oblečení a doplňky za přijatelnou cenu (emo, scene a další)

Leden 2012

Fashion confession

9. ledna 2012 v 21:57 | Tess_tiramisu |  Image
Jednou za uherskej rok mám náladu psát, protože mám o čem a tímpádem toho rovnou využívám, než mě to zase přejde. Chtěla bych se přiznat k vášni, která ke mně po těch letech prostě neodmyslitelně patří. Ano, mám namysli nakupování v sekáči. Popravdě řečeno tam nakupuju 90% věcí...Je to mnohem závavnější a lepší varinta než nakupovat v bežných obchodech, pokud zrovna akutně nesháním před zimou kabát nebo na podzim pár pokud možno normálních kalhot, to je návštěva obchodního centra podstatně jednodušší.
Když ovšem nic akutně nepotřebuju a mám chuť pátrat po svršcích, co nemá široko daleko nikdo, je právě sekáč nebo outlet nejlepší varinta. Takový nakupování v sekáči totiž snad ani není běžným nakupováním, dá se to spíš přirovnat k lovu nebo sběratelské vášni. Nic nepotěší víc než kousek oděvu do které jste se právě zamilovali a který si můžete pořídit zcela bez výčitek, protože díru do rozpočtu rozhodně neudělá. Například dneska jsem zabrousila na bleskolov a objevila jsem úžasnou černou retro sametovou psaníčko-kabelku a co na ní bylo nejlepší? Cena 35Kč, s takovou jsem ji tam prostě nemohla nechat.
Kdo se mnou sdílí stejnou vášeň, je mu nad slunce jasné, jaký pocit euforie jsem asi zažívala. Kdo nezažil a nepropadl mé sběratelské zalíbě, nepochopí a nevěřícně kroutí hlavou.
U mě to začalo zhruba tak před 6-ti lety, do školy chodím do dost malýho města, kde je second handů víc než dost a za tu dobu už se jich tam pěkná řádka objevila a pak zase zmizela jak mávnutím proutku. Prostě a jednoduše mě k tomu před těmi lety přivedla banda spolužaček, se kterými jsme se po odpolednech zabavovaly hrabáním v oblečení z druhé ruky. Pamatuju si mou první návštěvu, kdy mi bylo nepříjemný do toho oblečení vůbec sáhnout. Pak jsem se trošku otrkala a pořídila jsem si první sukni (k tričkách jsem v té době chovala pořád nedůvěru) a potom, už ani nevím kdy ten pod zlomu nastal, mi to najednou přestalo vadit a stala se ze mě lovkyně módních svršků.
Moje skřín obsahuje množství hadrů, který stákly mnohdy i 10 nebo 20 korun a pokud jsem se nevlezla do 50tky, tak do stovky určitě. Rozhodně byste to na nich nepoznali a s velkou láskou a hrdostí je nosím jako by se nechumelilo. Umění není v tom nakoupit v New Yorkeru hromadu věcí, u kterých mám názornou ukázku na figuríně, jak je zkombinovat. Umění je nakoupit pár originálních kusů a nakombinovat je tak, aby správně vynikly.
Další výhodou při té ceně je fakt, že mi není líto to pak nenosit, když to stálo tolik, případně přetvořit v něco jiného (z čehož bych měla u normálních věcí strach). Můžu se pak předzásobit hromadou kostýmů, ať už se jedu mlátit dřevěným mečem na hrad nebo kroutit břichem na jeviště. S trochou trpělivosti a fantazie se tam dá najít úplně všechno:)