Checkni můj >>BAZÁREK<<...najdeš tam stylový oblečení a doplňky za přijatelnou cenu (emo, scene a další)

Září 2009

II. světová válka

26. září 2009 v 19:42 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
Pro mnohé z nás je to jen prázdný pojem spojený s letopočty 1939 - 1945, kapitola v učebnici dějepisu, která je nutná se pro dobré výsledky naučit. V televizi se občas objeví stařík těsně nad hrobem, který tuhle válku přežil a prezident mu uděluje čestnou medaili. Netýká se nás to, tak to neregistrujeme. Podle mě je tohle ale velká chyba.
V poslední době začínám do tajů tohoto období čímdálvíc pronikat a nejednou to bolestivě zasáhne, ať už v hloubi mozku nebo u srdce. Začnu třeba tím, že jsem se byla podívat do Muzea romské kultury, kde byla speciální výstava týkající se právě druhé světové války. Možná to nevíte, ale u fašistů byli romové skoro stejně neoblíbení jako židé. Byly tam fotky a mimo jiné i výstava paní romského původu žijící v Německu, která přežila Osvětim. Byly to naivní malby, skoro působily až dětsky, ale když jste pochopily o co se jedná...Na obrázcích byly zobrazeny postavy vyhublých lidí, figuroval tam plot z ostnatých drátů a čišelo z nich něco nepopsatelného. Podobný pocit jako když je v zimě mráz, který štípe do tváře a někde opodál zakráká vrána. Na projektoru jel záznam rozhovoru právě s touhle zmíněnou paní, která popisovala, jak po odsunu do ženského tábora spali v hromadě mrtvol a vytahovali jim zbytky jídla z úst. Jak jí maminka vykládala, že se mrtvých nemusí bát a jak nakonec za ně byla vděčná. Když nebylo co jíst, jedli i hlínu, kterou museli rychle polykat, protože měla odpornou chuť a z jednoho jediného stromu, který v táboře rostl ojídali kůru. Dívala jsem se na to video, v zádech jsem cítila slabé mrazení a nemohla jsem jejímu vyprávění uvěřit. Když jsem tehdy z muzea odcházela, šla jsem s tím zvláštním pocitem.
Poslední asi tři roky jezdíme na dovolenou vetšinou poblíž hranic, ať už s Polskem nebo třeba s Německem. V pohraničí jsou pozůstatky vojenských bunkrů, řopíků a srubů. V některých z nich se dělají prohlídky a některý z nadšenců vás provede a vysvětlí, jak co funguje. Všechno bylo do detailů promyšleno, kdyby začala válka a bojovalo by se, možná bychom se i dokázali ubránit...Ovšem byla podepsána Mnichovská dohoda, což pro naše soupeře znamenalo, že se český národ podvolí a nebude vzdorovat. Sudety, jak se oblastem v pohraničí říká, nám byly zabaveny. Němcům fakt, že se nám to nelíbí začal docházet až tehdy, když došlo k atentátu na Heidricha. Původci tohohle atentátu Gabčík, Kubiš a spol. byly okamžitě pronásledováni. Nějaký čas se jim podařilo se schovat v kostele Cyrila a Metoděje v Praze, ale když nakonec bylo jasné, že se ven živí nedostanou, vzali si raději život sami. Tyhle znalosti mám díky taťkovi, který se o tyhle věci zajímá.
V knize Sofiina volba jsem se na válku podívala z dalšího úhlu pohledu. Pokud budu ignorovat příběh samotného autora románu a budu se věnovat výhradně příběhu Sofie, postupně zjistím, že to byla Polka. Nebyla však židovského původu, byla tuším katolička. Pokud se řekne "Sofiina volba", některým se možná vybaví, že měla dvě děti a musela si vybrat, které si nechá a které pošlě pryč, což pro ně znamená jistou smrt v plynové komoře. Ano, i já sem začínala číst tuhle knížku s touto jedinou znalostí, ale úspěšně jsem se pročetla až na konec a dozvěděla se víc. Její tatínek měl podobné, nacistické myšlenky, byl profesorem na univerzitě a židy odsuzoval. Díky němu však ale Sofie uměla plynně německy a zvládala některé kancelářské práce, protože čato zastupovala funkci sekretářky, když klapala na psacím stroji to, co jí otec diktoval. Když se dostala do Osvětimi, šťatnou náhodou byly její schopnosti odhaleny a ona pomáhala jako sekretářka v domě poručíka, který bydlel i z celou rodinou přímo v Osvětimi. Často, když šlapala nahoru do schodech do kanceláře zahlédla transport nově přivezených lidí, kteří stáli na nádraží a byly rozdělováni na ty, kteří jsou schopní práce a na ty, kteří jsou na odpis. Mnohokrát cítila pach spalovaných těl, který vycházel z komína místní spalovny.
Letos se mi u nás ve škole naskytla možnost, podívat se na exkurzi do Osvětimi. Sice si nedokážu představit, co je tak neptajícího na hromadě bot a vlasů, nicméně věřím, že na psychiku je tohle velmi náročné. Příští rok tahle příležitost bude zas, tak možná tehdy projdu pod branou s nápisem "Arbeit macht frei", jak ironický ten nápis je. Jak kdyby si fašisti libovali v tom nejčernějším humoru...
Každopádně myslím, že události z druhé světové války by si lidé měli připomínat, protože věřím, že se časem zapomene, co se v minulosti stalo a na obzoru se objeví další šílenec s nacistickým cítěním, který strhne davy. Už jenom pochody neonacistů...Uvědomují si vůbec, co Hitler způsobil?! V letech 1939 - 1945 bylo zabito okolo šesti milionů židů. Lidé v koncestačních táborech žili v nelidských podmínkách, nazí, s vyholenou hlavu, v nejkrutější zimě pracovali doslova až do roztrhání těla. Na některých z nich byly dělány pokusy. Zvlášť dvojčata si pan doktor, jehož jméno si nepamatuju velice oblíbil...
Nevím, jestli tenhle článek vyjadřuje dostatečně to, co jsem měla v úmyslu, doufám, že ano..
Prosím vás, lidi, nebuďte slepí k minulosti, protože minulost se může opakovat. Sama je tomu důkazem.

V hlavní roli taneční

13. září 2009 v 19:46 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
Máte rádi ty společenský události ke kterým je nutnej kultivovanej oděv a boty na podpatku? Ja ano, užívám si ty chvíle, kdy konečně můžu být za ženskou...ano, kdo mi brání tak chodit i normálně? jasně že nikdo, ale nebylo by to jaksi to pravé ořechové...aspon je to pro okolni lidi vetsi sok:D proc se o tom zminuju? protoze me v nasledujicim tydnu ceka divadlo. Ano, jedem na balet a pak taky první hodina tanečních, sice je to docela neobvyklý u většiny lidi, ale tesim se jak maly dite:) mam vybrany odev na prodlouzenou, provetram svoje 3 korzety. Ve stredu jedu nakupovat saty a kabelku a taky zasobu puncochacu, kterych mam trosku vetsi spotrebu a muzu vyrazit. Specialne kvuli tehle spolecenske udalosti me byl porizovan taky kabat, takze i za chladnejsiho pocasi budu za slecnu:)
Doufám, ze mi co nevriv zacnou zase hodiny brisnich tancu, protoze si pomalu ale jiste zacinam skladat kostym:P a chtela bych se jit na zkousku podivat ke konim...mam proste moc volnyho casu, i kdyz by to vzhledem k uceni nebylo uplne nejhorsi. ale co, zkusit se musi vsechno.
Tohle bylo jenom takovy pohnuti mysli, abyste vedeli co je u me osubky noveho.
Liba pratelsky na tvar a potutelne se usmiva:)
Tessie:-*

Jenom krátce

5. září 2009 v 17:26 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
První týden ve škole se mi podařilo úspěšně přežít. I když už v první hodině matiky a fyziky sem si připadala narosto vypatlaně. Jedinej předmět ze kterýho mám letos radot sou hodiny ivt, který sou jenom jednou týdně a je to naprostá flákačka...hraní s prezentacema, movie makerem, dělání referátů na téma videa, chat, ICQ...prostě pohoda. Začal se hlásit podzim, nejsem z toho nadšená, ale stejně půjdu ven...asi tak za hodinku. Včera sme plánovali že pudem "zapařit":D s Rizzie na koupák...ne, nezbláznila jsem se, žádná akce v plavkách, prostě normální závava na ukončení sezóny...ale bylo hnusně, takže se nešlo nikam.
Byla sem ale zas ráda, že sem si mohla popovídat s lidma se kterýma sem se dlouho nebavila, rozdávala sem životní moudra, takže jsem si připadala jak konec zoufalých manželek, ale to sem celá já.
Strašně moc bych chtěla na koncert Pink, ale je to v Praze což je trošičku prblém...no snad to nějak vyjde, protože já tam musíííím!
Vypsala sem si čeledi jedno a dvouděložných tostlin do biologie, zjistila sem, že některý se záhadně vypařily z učebnice bo se tam spíš nikdy nenacházely.
Víc než kdy jindy uvažuju o zrušení blogu a ani by mi to nevadilo, protože se všema lidma se můžu bavit i mimo..teda s tema se kteryma se bavit chci. Když to tak přeberu, tak třetinu myho seznamu tvori zruseny bo pozastaveny blogy, dal se tam nachazi par ktery ja v sezanamu mam a oni me ne a se zbytkem, kterej tvori uz jenom Riz, Willie a Marek se znám osobně a můžu se s nima bavit kdykoliv. Ale to já tak jenom straším, protože ještě nemám dopsanou povídku na pokračování a dokud ju nedopíšu, nemůžu to tady zrušit...prostě takovej můj závazek. A já to ještě sakra dlouho nebudu mít dopsany.
Du přidat zbytek fotek z 1.9. na facebook...
papa
Tess:-*
P.S. Nic proti emařům, ale ten kluk je prostě hezkej:P