Checkni můj >>BAZÁREK<<...najdeš tam stylový oblečení a doplňky za přijatelnou cenu (emo, scene a další)

Srpen 2009

Skládám hold Janičce Kirschner

30. srpna 2009 v 13:37 | Tess_tiramisu |  Music
Byla to zpěvačka v mým povědomí, byla tady, věděla jsem, že pěkně zpívá, ale nijak sem ji nezbožňovala. Včera jsem ji na festivalu Hradologie na hradě Veveří slyšela naživo. Má nádhernej hlas, je sympatická, působí trochu plaše a křehce. Po tom, co dozpívala a musela přidávat ještě asi další 3 písničky mi rezonovaly tóny jejího hlasu v uších. Nádhernej zážitek. Klobouk dolů, držím jí palce při dobývání Anglie.

Pár známějších písniček:





Jako na exotické dovolené

25. srpna 2009 v 12:30 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
Dneska je 25.srpna, jak jsem včera zjistila asi v 00:17..dost depresivní datum pro všechny milovníky léta a děti školou povinné. Bohužel patřím do obou těchto skupin a letos se mě to dotklo víc než kdy jindy. Stále častěji pomýšlím na přestěhování do teplých krajin, do Miami, na Havaj nebo prostě někam kde sluníčko celoročně šajnuje. Včera jsme s Rizell přepadly Katii a strávili pak pěkný den v jejich malém ráji s bazénkém. Na oběd sme měly lasaně:P a pak sme toho spořádaly ještě hodně, cachaly se ve vodě, kecaly, blbly...sice nedošlo na zvedačky ala Hříšný tanec jako loňský rok (přece jenom svalová hmota slečny Riz není už to co bývala a taky přece jenom začínám vypadat jako ženská:D)..každopádně sme si to užily. Mám dokonce i opálený záda, takže sem se musela pracně natřít krémem při opalování. No nevěřili byste, jak je nebezpečný drápat se v koupelně na nejvyšší poličku, zvlášť když je půl dvanácté v noci, celá rodina spí a vy musíte jít do kuchyně pro židlu. Večer jsem byla v letňáku na HP6, přestože jsem to už viděla a vůbec se mě to nelíbilo. To je vedlejší, mohla sem to zdrbat celý znovu. V našem malým městečku to byla velká kulturní událost, vzhledem k tomu, že tam byli skoro úplně všichni:D jo, na takových kulturních akcích pořádaných městem se některý osobám zaručeně nevyhnu, takže si budu muset začít zvykat...
Stahuju písničky od Nightwishů a stahuje se to nějak moc dlouho...ještě 3%, hurá!
Letos nás čeká velká kulturní událost - taneční. Ano, ano..už dokonce vím, s kým budu tancovat, takže sláva hurá, Tessie nezůstane sama. Jenom doufá, že se jí nepodaří přivodit svým neustálým kecáním a poznámkama svému tanečnímu partnerovi psychický šok:D
A nechce se mi do školy a ne a ne a ne. Za naším Miloušem..huuuu *rajcovní škleb*
Mám v hlavě jednorázovou povídku, kterou se mi snad podaří hodit na papír a pak i přidat sem. Co se mé povídky na pokračování týče (kdo se s ním ještě neseznámil - Vita humana brevis est - pak ať se neprodleně podívá do menu)..snad se mi ji podaří dopsat, v hlavě ji mám, jenom nějak dokončit...jsem docela nerada když mám povídky takhle rozdělaný a proto radši píšu jednorázovky.
Kdo mě má v přátelích na facebooku, může se pokochat fotkama z naší akce. Kdo nemá, tak má smůlu bo se může podívat na libko, pokud se to tam vubec objeví...
Mějte se krásně (tím končím snad vždycky, už je to ohraný, měla bych vymyslet něco lepšího).
papa Tess:-*

Zpátky...už zase

15. srpna 2009 v 19:53 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
Dneska jsem se vrátila z dovolené. U nás nejsou klasický dovolený, jako válení u moře a týden nicnedělání..u nás se maká. Většinou jezdíme po krásách ČR a šlapkáme na kole, bo pěcha, bo popojedem autem v případě krajní nouze...letos jsem byla u Náchoda. Ano, kousek od Marka, se kterým se mě nakonec nepodařilo sejít..ale to ještě vyjde, tím jsem si jistá. musí:) jinak mají zajímavej zámek v tom jejich městečku, kde sem byla. Dále namátkově Ratibořice, Babiččino údolí, socha babičky na kterou při exkurzi vylezl můj spolužák, Kudowa zdrój, kostnice (kaplica ciesiek) v Polsku, tam taky skanzen a muzeum zapomenutých řemesel. Dále vojenské sruby v pohraničí, podzemní chodby v Dobrošově, kde jsem málem zmrzla, dneska jsme ještě stihli podzemí v Josefově, kde jsem se málem zbláznila v návalu své klaustrofobie. Jo, je to fakt nepříjemný v úzké chodbě, kde ještě musíte být přihrbení, protože není nejvyšší...před váma a za váma lidi, takže i kdybyste chtěli se z tý chodby dostat ven, tak to jen tak nepůjde, navíc ještě představa, že jste X metrů pod zemí...ještě teď se mi z toho klepou kolena:/ no krom tady těch věcí jsme byli ještě na hodně dalších místech, ale tohle je tak namátkově, co se mi teď vybavilo.
Nejvíc nadšená jsem ale byla z možnosti ježdění na koních, na kterých sem se ségrou jezdila skoro celej týden. Ne do terénu, zas takovej skill nemám:P..prostě sme vyfasovali helmu a chapsy a šlo se na jízdárnu. Bohužel nám odpadl Storm, kvůli nedohojené noze, takže sme se museli střídat na Sal, ale můžu říct, že po tom týdnu aspoň trochu umím jezdit, klusat a cválat. Kdyby bylo víc koní k dispozici, tak už bysme frčeli do terénu:) Je toho moc, na co se musí člověk dávat bacha (ruce v klidu, přitáhnout otěže, držet se kolenama, holeněma při každým kroku pobízet...atd atd...) ale můžu říct, že po cepování od té milé paní, co s náma měla celej táden trpělivost a jejího bráchy, kterej nám předvedl profesioální jízdu v sandálech něcé málo umím. Plus jsem měla možnost hřebelcovat, oduzďovat, čistit kopyta (poprvé sem byla při čištění zadních doliskaná ocasem:D)...uvažuju o tom, že začnu jezdit...ale to budu muset prodebatovat s Ivkou.
Z nepochopitelných důvodu jsem zavalena náporem melancholie...ať už na to má vliv knížka, kterou sem po cestě zpátky dočetla (červená knihovna, která pro mě moc obvyklá není) o lásce ženské s napřirozenýma schopnostma telepatie a telekineze k upírovi-stopařovi, díky níž mu opět vrátí duši. Jo, zní to jako slaďák, ale mně se to líbilo. No nic, du se utápět ve své melancholii. Prázdniny se pomalu blíží ke konci a mě se vůbec nechce zpátky...dfm, že se aspoň do toho nechtěnýho konce nebudu nudit. Musím využít každé minuty, takže mě nenechávejte doma a zavalujte mě nabídkama (ne k sňatku, na to mám ještě brzo! ale ven se mnou jít můžete)...ne jenom tak někdo...zvlášť bych uvítala lidi který znám, ju?:P

LA Ink Tatoo with Kate von D

10. srpna 2009 v 17:00 | Tess_tiramisu |  Image
V každým videu se skrýva příběh vzniku jednoho tetování. Ať už si to nechávají dělat jako upomínku na lidi, které milovali, ale už tu nejsou, jako symbol jejich víry nebo jenom proto, že se jim to líbí. Na tetování se nemusí za každou cenu nahlížet jako na rozmařilou tretku, já to beru jako symbol osobitosti, jehož vysvětlení znám třeba jenom já. Kdybych se nechávala tetovat, tak určitě něco, co pro mě má určitej význam a o čem budu vědět, že ten význam tam bude i za dalších deset let. Nemá smysl si nechávat dělat tetování s nápisem "I love you Pepo", když se s Pepou třeba za půl roku rozejdu a co s tetováním, akorát mě ho bude připomínat...ale teď už k jádru pudla...







Když se tak na to dívám, začínám uvažovat o tetování...asi si zajedu do LA za Kate:D

P!nk - Funhouse (with lyrics + translate)

5. srpna 2009 v 16:00 | Tess_tiramisu |  Hudba


I dance around this empty house
Tear us down, throw you out
Screaming down the halls
Spinning all around and now we fall

Pictures framing up the past
Your taunting smirk behind the glass
This museum full of ash
Once a tickle, now a rash

This used to be a Funhouse
But now it's full of evil clowns
It's time to start the countdown
I'm gonna burn it down, down, down
I'm gonna burn it down

9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, fun

Echoes knocking on locked doors
All the laughter from before
I'd rather live out on the street
Than in this haunted memory

I've called the movers, called the maids
We'll try to exorcise this place
Drag my mattress to the yard
Crumble, tumble house of cards

This used to be a Funhouse
But now it's full of evil clowns
It's time to start the countdown
I'm gonna burn it down, down, down

This used to be a Funhouse
But now it's full of evil clowns
It's time to start the countdown
I'm gonna burn it down, down, down
I'm gonna burn it down

9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, fun

I'm crawling through the doggy door
My key don't fit my life no more
I'll change the drapes, I'll break the plates
I'll find a new place, burn this fucker down

Do, do, do, do, do, do, do
Do, do, do, do, do, do, do
Do, do, do, do, do, do, do
Do, do, do, do, da, da, da, da

Do, do, do, do, do, do, do
(9, 8)
Do, do, do, do, do, do, do
(7, 6)
Do, do, do, do, do, do, do
(5, 4, 3)
Do, do, do, do, do, do, do
(2, 1)

This used to be a Funhouse
But now it's full of evil clowns
It's time to start the countdown
I'm gonna burn it down, down, down

This used to be a Funhouse
But now it's full of evil clowns
It's time to start the countdown
I'm gonna burn it down, down, down
I'm gonna burn it down
PŘEKLAD:

Přednarozeninová

4. srpna 2009 v 18:33 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
Zdarec všem.
V prvé řadě vysvětlivka názvu článku, zatím se mi dostalo 3 narozeninových blahopřání a to mám narozeniny až zítra. Potěšily mě, překapily...celkově ale MILÉ. To, že mi zas přibude další rok většinou nějak moc nevnímám a to z jednoho prostýho důvodu. Z okruhu lidí mězi kterýma se vyskytuju patřím mezi nejmladší (benjamínek, využívající této výhody:P)..tudíž když je mi najednou tolik, co všem kolem tak už je to jedno. Prostě se cítím, jako by mě tolik bylo už dávno..divný co?
Prožívám první a doufám poslední kritickej týden za celý prázdniny. Ne, neprocházím krizí středního věku. Jenom většina lidí mému srdci blízká odjela poznávat cizí kraje, popř.krásy české vlasti a já zatím setrvávám doma. Takže jedním slovem NUDA! U počítače trávím podezřele moc času, usedám k němu v neobvyklou denní hodinu a střídám to s pobytem u televize popř. s knížkou. Momentálně je to Deník Brodget Jonesové v knižní podobě. Jo, připadám si trochu jako ona, přestože mi není 30, nemám zadek jako almaru a snad mě ani nehrozí, že by mě mrtvou ohlodávali vlčáci (žádnýho v okolí neznám, mohl by mě okousávat leda tak pudl a ten by si dal..). No a zatímco se někteří vláčí po horách bo památkách, někteří šlapkají na kole nebo někteří sou vylepení na pláži, já sedím doma a dělám s taťkem novej stůl bo peču cupcakes.
Nejvíc mě dostal můj spolužák (Mnz:D), kterej se rozhodl, že mě nenechá na pospas jedné osoby a sežene mi partnera do tanečních...zatím se na tom pracuje:D Dále mě překvapil už jenom tím, jak dobře se s ním kecá, že se mnou vůbec začal konverzovat a v neposlední řadě tím, co poslouchá (to mě fakt příjemně překvapilo).
A taky vám musím povědět o poslední akci, kterou sem si neskonale užila. S Rizell na Anně. Původně byla v plánu party u Dášenky, ale ta padla (asi to bude znít hnusně, ale jsem za to nakonec ráda)...přemýšlely jsme s Riz co podniknem a mě napadlo že bysme mohli jít jednu rockovou akci v našem prdelákově a šlo se. Prvně se zdálo nic moc, pak sem stála půl hodiny ve frontě na debilní kofolu. Za mnou stáli 2 týpci postaršího věku a děsně nadávali:D Potkaly sme tam spolužáka a pár lidí ze školy...přítomnosti zmíněného spolužáka sme musely využít a nechat se na něco pozvat:P*Tess není vůbec vychcaná...* řeknu vám, Tequila je ale pěknej hnus. Zaskákaly sme si, zatancovaly, byly na VIP záchodech, kde sem si pokecala s nějakou slečnou. Byla sem žebrat u svého bývalého o cigarety...*já nic, za všechno může RizellO:-)*..náhodou v pohodě, její recenze na jeho osobu mě potěšila:)
No co vám budu vykládat, pohoda a sranda jak už dlouho ne. Takový akce by měly být častejc..už asi začínám chápat ty, co chodí do 007..*oj oj*
Mějte se krásně, to je pro dnešek z mého výkecu všechno...
pa Tess

Vita humana brevis est [lidský život je krátký] díl V.

2. srpna 2009 v 22:19 | Tess_tiramisu |  Vlastní tvorba
Neděle 15.dubna
Je až neuvěřitelné, jaký si člověk dokáže vybudovat odpor k doposud oblíbené činnosti, a to všechno kvůli jedinému incidentu. Měla jsem strach, že na Patrika narazím znovu. Přiznám se, vykolejilo mě to. Seděla jsem půl hodiny v setmělém pokoji a zírala do zdi. Neměla jsem náladu tam nějaký čas chodit. Příjem peněz na tu chvíli oželím a aspoň se budu víc soustředit na školu.

Úterý 17. dubna
Ráno jsem v metru potkala zvláštního člověka. Neuvěřitelným způsobem mě fyzicky přitahoval. Zírala jsem na něj fascinovaně, jako v transu, neschopná od něj odvrátit pohled. Stál vzpřímeně, vlasy černé jako uhel měl stažené do ohonu a zpod víček přikrytých hustými řasami blýskaly tmavě hnědé, skoro až černé oči. Pleť měl přismahlou a jeho zajímavý vzhled podtrhoval dlouhý kabát, který nechával rozepnutý. Když přešlápl z nohy na nohu a pootočil se tak trochu směrem ke mně, zazářilo pod černým kabátek bílé tílko, které dávalo vyniknout jeho svalnaté postavě. Na krku visel řetízek s pentagramem. Teprve, když zastávku přede mnou vystoupil, jsem si uvědomila, že jdu do školy. Jako by mi někdo z očí sejmul šátek, procitla jsem a začala opět vnímat okolí. Zapáchaného opilce sedícího vedle mě a matku se dvěma dětmi, které se marně snažila umlčet balíčkem bonbonů.

Středa 18. dubna
Ráno jsem toho zvláštního cizince potkala zase. Okázale mě ignoroval.

Čtvrtek 19. dubna
Přemýšlela jsem nad tím, jak si získat jeho pozornost, ale osud to zjevně vyřešil za mě. Díky skupině žáčků, kteří očividně jeli na exkurzi, jsem ráno neměla ani možnost si sednout. S těžkým batohem na zádech a slohami s výkresy v ruce jsem stála v uličce kus od krásného neznámého. Přendávala jsem si slohy z jedné ruky do druhé a dřív než jsem se stačila chytit se vlak podzemní dráhy rozjel. Ztratila jsem rovnováhu a spadla přímo na Něho. Nápadně to připomínalo trapas z časopisů pro teenagery, kterým jsem se s takovou oblibou smála. Zrudla jsem jako rajče a s očima sklopenýma k zemi jsem se překotně omlouvala. Zvedl mě s překvapivou lehkostí a usmál se, takže odhalil řadu rovných bílých zubů. "To je v pořádku." řekl jen a vystoupil. Zůstala jsem jako v mrákotách. Ve škole jsem se svůj zastřený pohled snažila zakrýt za výrazem hlubokého zamyšlení. Nevím, jak moc věrohodně to působilo, každopádně mě ten den ušetřili veškerých inteligenčních výjevů.

Pátek 20. dubna
Vycházela jsem ráno z domu a žmoulala přitom v ruce papírek se svým telefonním číslem a nápisem "Zavolej mi". Kolena se mi klepaly a v břiše mi tančilo hejno motýlků. "Dokážu mu to vůbec dát?" ptala jsem se sama sebe a zároveň si nadávala, cože to vůbec dělám. Příjemně mě ale překvapil. Jen co mě zahlédl, nahodil jeden ze svých zářivých úsměvů a začal ničím nevázanou konverzaci. Cesta s ním ubíhala neuvěřitelně rychle. Těsně předtím, než vystoupil, jsem mu stačila do ruky vrazit svůj zmačkaný papírek.

Pátek 20. dubna - večer
S napětím jsem očekávala, jestli zavolá. Myslela jsem, že ten víkend, než bych ho zase potkala v pondělí ráno bych prostě nepřežila. Nakonec jsem se přece jen dočkala. Měla jsem pocit, že se snad rozteču, když jsem zaslechla jeho sametově hluboký hlas. Oslovil mě jako "tajemnou neznámou" a pak jsem si s ním povídala snad ještě půl hodiny. Domluvili jsme se na zítřejší večer, takže vydělávat zítra nejdu, to je jasný.

Neděle 22. dubna
Včerejšek byl jednoduše okouzlující. Nedělalo mi problémy mluvit s ním úplně o všem, včetně Patrika. Ulevilo se mi, když jsem konečně měla komu se vypovídat, někomu kdo ho nezná. Zdálo se, že dělat mi tak trochu vrbu mu ani moc nevadí. Překvapila mě sice trochu otázka jestli bych "s tím chtěla něco udělat", ale odvětila jsem okamžitě, popohnaná vínem. Ano, moc bych se mu chtěla pomstít, za všechnu tu bolest duše se kterou jsem se musela vyrovnat.
Už ani nevím, jak se to semlelo. Najednou se naše těla propletly v jedno. Cítila jsem na krku jeho horký dech, nahé tělo těsně přiléhající k mému. Sálal s něho žár, který mě neuvěřitelně vzrušoval. Noc jsme strávili jako pletenec stoupajícího orgasmu, lásky a spalující vášně.
Ráno jsem se probudila ve svém pokoji, právě v okamžiku, kdy se potichu oblékal. Nepamatovala jsem si cestu sem, ale to nebylo podstatné. Jediná věc, která mě v tu chvíli zajímala byla, že je tu se mnou. Toužila jsem po něm celou svou podstatou. "Musíš být statečná a vydržet, pak se ti dostane spravedlivé odplaty", zaslechla jsem jeho slova. Nechápala jsem je, ale bylo mi to jedno. Vpil se do mých rtů a já se zase na okamžik ocitla v ráji. Poté beze slova odešel.

Středa 25. dubna
Od oné osudové noci jsem ho neviděla. Trápí mě to, jako bych ztratila kus sama sebe. Ke všemu se začínám cítit divně, asi na mě něco leze. Jdu si lehnout, i když je sotva okolo šesté večer, jsem strašně zesláblá. Bolí mě snad každý sval v těle.

Pátek 27. dubna - někde mezi nocí a ránem
Nemůžu usnout, hlava bolí, div se mi nerozskočí. Celým tělem prochází hrozivý chlad, který trvá a trvá. Pak náhle odchází a vystřídá jej nesnesitelné horko. Krátce upadám do děsivých nočních můr, ze kterých se probouzím s oroseným čelem, vlasy se mi lepí na záda.

Neděle 28. dubna
Včerejší noc byla stejná jako ty předchozí, je to nesnesitelné. Nedokážu psát, myslet, chvílemi dokonce zapomínám, jak se jmenuju. Je to k zbláznění, asi z toho zešílím.

Neuvěřitelné, ale pociťovala jsem nutkání tomu nebohému stvoření pomoct, zachránit ho. Je přece ještě tak mladá…Co se to s ní jenom děje?

Středa 1. května
Probudila jsem se uprostřed noci. Do oken se opíral vítr a bubnovaly do nich kapky deště. Došla jsem k oknu a otevřela je dokořán. Po mém obličeji stékaly kapky deště, jako by to byly mé vlastní slzy. V okenní tabulce jsem zahlédla svůj odraz. Byla to moje tvář a přesto se v ní zračilo něco, co mi nepříslušelo. Byla to pomsta. Chtěla jsem se ujistit, že se nemýlím, proto jsem vyšla ven z pokoje, udělala pár kroků a za chvíli mě studily do chodidel dlaždičky v koupelně. Letmo jsem pohledem přelétla své vlastní nohy. Byly oblečeny v trávově zelených latexových leginách, přes které viselo pár carů průhledné látky, jenž vzdáleně připomínaly sukni. Pas mi obepínal břečťan a moje červené, po pás dlouhé vlasy byly prokvetlé zelenými lístečky.
Cítila jsem uvnitř sebe zvláštní nutkání, jakoby mě někdo uvnitř mé hlavy pobízel: "Běž, běž, neměj strach." Nechala jsem se ovlivnit tím hlasem uvnitř mé hlavy, bezmyšlenkovitě jsem vyskočila na okenní římsu a vylezla ven na střechu.
Kapky deště mi bily do obličeje a z vlasů mžiku teklo. Překvapila mě ale jedna věc, v takovém lijáku bych očekávala, že budu za chvíli promočená na kůži, tak se ale nestalo…
Bloudila jsem celou noc potemnělých městem, nebyla jsem unavená, z mého nitra sálala podivná vnitřní energie. Do pokoje jsem se vrátila až nad ránem.

Pátek 3. května
Dnes v noci jsem byla opět venku, vynechala jsem tancování v klubu - vymluvila jsem se, že jsem nemocná. Nemohla jsem se dočkat, až se zase ocitnu v chladu noci. Až mě obejme jako starostlivá matka a skryje před všemi strastmi každodenního života.
Zjistila jsem, že s podivným oblekem jsem získala i podivné schopnosti. Smysly se mi zbystřily, staly se z nich smysly dravé šelmy. Tělo bylo pružnější a ohebnější, nedělalo mu problémy šplhat po okapech, chodit po střechách a skákat z nich zase dolů.

Smysly šelmy…ty dvě slova mě vyděsila. Cítila jsem z té osoby respekt a trochu strach lovené zvěře. Jak je ten deník vůbec starý?! Zalistovala jsem dozadu na rok vydání a chloupky v zátylku se mi zježily. Datum vydání: 2.1.2007, což je před pouhými dvěma lety.
Včera se mi zdál zvláštní sen. Byla v něm rusovlasá dívka v zeleném, neodolatelně krásná. Klečela uprostřed pokoje nad zhroucenou postavou. Vedle ní ležela rozbitá lampa, všude okolo se válely kusy oblečení. Slastně zaklonila hlavu, zavrčela a smyslně si olízla rty. Sklonila se k postavě na podlaze a obkročmo jí sedla na břicho. Byl to muž. Nehty rozpáraly košili a zaryly se do horké kůže hrudníku. Mezi rty se vynořila špička jazyku, přejela mu jím po škrábáncích, olízla ústa. Jazyk proklouzl dovnitř, líbala ho vášnivě, i když trochu brutálně. Nehty škrábaly všude, kam jen dosáhla.
Na chvíli se narovnala, aby si prohlédla své dílo. Tělo měl celé poškrábané, z oblečení zbyly cáry a z prokousnutého rtu odkapávala krev.
Dýchal přerývaně, dusil se vlastní krví a výrazně zbledl - jed začínal působit. "Umíráš, miláčku", řekla s úsměvem.

Neděle 5. května
Je po něm, včera jsem to s ním skoncovala po svém. Ten neuvěřitelný pocit úlevy, andělská blaženost. Ráno jsem vstávala s písní na rtech, přesně na těch samých rtech, na kterých jsem ještě cítila kovový pach krve.
Po cestě do školy jsem si koupila svou oblíbenou kávu. Naprosto originální, jinou ani nepiju. Macciato se skořicí a tajnou ingrediencí z krámku na rohu po cestě do školy. Tenhle podnik jsem si zamilovala hned poprvé, když jsem vkročila dovnitř, a nebylo to jen kvůli příjemnému prostředí, ale taky díky tomu, že tenhle podnik byl jediný svého druhu na celém širém světě.

Je to vůbec možné? Já viděla její včerejší vraždu ve svém snu! Zabila ho s takovou elegancí..Pochopila jsem navíc jednu věc, nejenom, že získala neuvěřitelné pohybové schopnosti, její jazyk získal příchuť jedu. Běhal mi z toho mráz po zádech, ale začala mě jímat jistota, že ať už jsem chtěla nebo ne, naše osudy se neuvěřitelným způsobem propletly. Byla jsem to snad v minulosti já nebo nějaká moje vzdálená příbuzná? Ne, to je hloupost, deník je přece z dnešní doby, takže je docela možné, že ještě teď někde bloudí nočním městem a ještě o tom neví, ale potřebuje pomoc.