Checkni můj >>BAZÁREK<<...najdeš tam stylový oblečení a doplňky za přijatelnou cenu (emo, scene a další)

Červenec 2009

Jak básníci přichází o iluze...

30. července 2009 v 11:22 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
čau čau,
normálně bych sem ani nepsala, ale jsem doma a nemám co dělat. Nenudím se, za což jsem šíleně ráda. Pořád mám nějakej program, ani se nemusím moc snažit, ono se to prostě nejak naplánuje samo. Byla jsem několikrát na koupáku, kamarádka tam dělala na zakázku francouzský copánky. Jsem dokonce i opálená, já která si zachovávám svou upírskou bělost. Pak jsme navštívili s grupou spolužáků kino, HP6 byl úplně o ničem, celou dobu sem do toho kecala a když už i Ann naznala, že sedět se mnou v kině je fajn děsný, tak je to prostě děsný. Pokud byste si chtěli přečíst vystihující recenzi na toto téma, doporučuju navštívit Midnight fantasy (SBčka). Pak je tady jeden den, kdy jsem vyjmečně skoro celej zůstala doma. Byla jsem značně vykolejená z předchozího dne. Šla jsem spat brzo, ale nemohla usnout, ráno se vzbudila podezřele brzo. Celej den sem bloumala po bytě mezi TV a knížkou, kterou se mi podařilo přečíst (všem příznivcům fantasy doporučuji knížky Jenny Nowak). Nechtělo se mi být s nikým venku, ale večer sem přece jenom šla aspoň na chvilku, s Jančou jsem chtěly fotit umělecký fota v poli, ale baterky ve foťáku to nepřežily. Včera jsem byla s maminkou degustovat vínko ve Valticích a pak samozřejmě na zámku. při prohlídce tam bylo na můj vkus děsně lidí, to, co ta paní vykládala mě moc nebavilo, vzduch byl vydýchanej a já měla děsnou potřebu si někde sednou, když všude okolo mě stál pohodlně vypadající čalouněný nábytek. Stání v davu prostě nesnáším, zvlášť tehdy, když se ani nemám o koho opřít...Pak jsem byli v Brně na rychlonákupech, něco málo se mi podařilo sehnat a mám z toho radost. Sice nové kousky spodního prádla nemám komu ukazovat, ani nikdo nebude zkoumat kde to rozepnout, ale co se dá dělat...Večer jsem spala s Riz u Willie, papaly sme popcorn a koukaly na Stmívání, no je to pořád stejná blbost. A navíc Rizell všechno říkala dopředu:D Ráno nás vzbudilo kníkaní Karla, kterej mě během noci pošlapal asi tam milionstopadesátkrát...ale tak což, neva, thajská masáž musí být. Odpoledne jedu na rande:D s kamarádem..takový pseudoemo, co se řeže pilou. No chudák, sice ví, co ho čeká, ale bavit ho to nebude. V prvé řadě, du shánět barvu na vlasy, protože tu se kterou sem se barvila posledně mě přestali vyrábět (to naštve!), jenom taková drobná odbočka - chci boxovací pytel, jenom ho nemám kam dát! a pak asi prolezem pár sekáčů. Dfm, že neskončím s trávou pod mostem, to bych velice nerada...Večer možná podniknem něco s Páčovou:DZítra pokud to všechno dobře vyjde, bych mohla jet zapařit do L.A. k Dášence. Byla bych ráda, kdyby se to nakonec uskutečnilo, protože začínám mít silně ráda party s milejma lidima v alkoholovým opojení. V sobotu by měl přijet Marek (teda doufám?), už jsem kvůli tobě i zjistila, kde je Zvonařka, takže prostě nesmíš odmítnout:P Ať už bysme šli do zoo, po pámátkách bo na přehradu (vypuštěnou), to je jedno. takže vidíte, že sem pořád děsně vytížená i když z mýho programu naprosto nadobro vypadla jeda milovaná osoba, ale to tady řešit nebudu. Mějte se pěkně, chtěla bych se jet podívat do Bratislavy, čeká mě ještě několik rodinných oslav, včetně mých vlastních narozenin, dovolená s koněma (jediný, kvůli čemu jsem ochotná tu dovolenou nesabotovat). V přístích letech si to třeba budem užívat víc na last minutech s lidma, který mám ráda...
Povídky mě zbývá jetě kus, mám to namyšlený, nejhorší je to hodit na papír. To se mě jaksi pořád nechce.
Užívejte si letního opojení stejně bo ještě víc jak já, protože já se už teď děsím cedulí "Zpátky do školy" v supermarketech...
S láskou nezávislá podniktelka na volné noze, vaše Tess:-*

Vysoký jalovec...

19. července 2009 v 19:32 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
Takže sem se ve zdraví vrátila:)
Tenhle článek píšu hlavně kvůli lidem, který sem přes prázdniny moc neviděla, aby byly trochu v obraze a abych to pak nemusela 150krát opakovat:P
Vrátila sem se z tábora, jak jistě víte. Letos tu bylo trošku víc kuriozit. Teta, velká a respektovaná:D praktikantka...no, měli sme tam trochu víc vody, takže sme se evakupovali, zatímco se vylil potok a po louce připlavalo kolo od traktoru. Dalším válem byli naši na šrot ožralí hošíci, to byly kecy:D jeden kecal hafo z cesty, druhej ani ne (což bylo ještě horší), zbytek naštěstí zalezl a usnul. Půlka se jich tam poblila, ale zážitek to byl fakt za všechny prachy. Motající se nohy a šátrající ruce...no eee haluz:D a za třetí sem upe odrovnala chlapeckej skautskej tábor proti kterýmu sme hráli baseball. No skauti si mysleli jaký to nejsou týpci, ale my sme je upe převálcovali *jak jinak taky*. Jenomže bylo málo hráčů, takže Tetka musela nastoupit taky...eee podával takovej hehm zavalitější týpek, říkali mu Guláš:D já tam nakráčela v svým vršku od plavek, řekla ať podává "něžně", nahodila zářivej úsměv a on byl upe posranej:D:D no, 2krát ty nadhazovače střídali, nikdo mě nemohl vystát...nejlepší byly pak jejich návody "meta, míček, meta, míček, nikam jinam nečum!" no asi na tom museli být hodně špatně, páč kdo mě zná, tak ví, že já nějak obdařená nejsem. Každopádně sem si poprvé zahrála s dřevěnou pálkou a normálním míčkem (netenisákem) a bylo to lepší, než jsem čekala. Jooo a nejlepší byl můj dialog se skautským idolem "kde máš zakra tu metu?!"(já) a "obleč si svetr"(on)...no prostě flirt jak sviň:D
Megaloool, to by myslím stačilo prozatím:P
slunce v duši
Tess

Vita humana brevis est [lidský život je krátký] díl IV.

7. července 2009 v 22:15 | Tess_tiramisu |  Vlastní tvorba
Pátek 6.dubna
Večer jsem do tašky nabalila oblečení a šla do klubu. Vlezla do "šatny", kterou by se s trochou fantazie mohl nazývat kumbálek s harampádím, převlíkla se a s třesoucíma kolenama vyrazila na plac. Po cestě jsem se ale srazila s barmanem: "No vidíš, takhle nějak jsem si to představoval. Dáš si panáka než půjdeš na to?" Usmála jsem se a kopla to do sebe, nepříjemně to pálilo v krku. Vylezla jsem na podium a začala se vlnit do rytmu hudby. Ze začátku to bylo docela nesmělý, ale taky po mě nikdo moc nekoukal, což mně docela přišlo vhod. Zhruba po půlhodině jsem se rozehřála a veškerý obavy z toho, že by mě někdo mohl poznat, mě opustily. Kdo by si v podnapilým stavu prohlížel obličej tanečnice? Nejvíc přece všechny zajímá tělo…

Neděle 8.dubna
Pomalu jsem se do těch rutinních kolejí zaběhla a začíná mě to bavit. Přestože se občas objevují vzpomínky na Patrika, už nebolí tak jako dřív a dokážu jim čelit. Ta černá díra zející uprostřed hrudníku se začíná zacelovat, občas se cítím podivně prázdná…Všechno zvládám až se strojovou přesností a moc volnýho času mi nezbývá, ale jsem za to ráda…aspoň nepropadám myšlenkám. Tak ráda sním, ale teď nemůžu, pokaždé se dostanu jenom k jednomu a to mě zraňuje. Můj program ve všední den vypadá následovně - škola, večer učení a v pátek a sobotu večer práce, v neděli pak doháním věci do školy. Všechno vychází až moc přesně, začínám se strachovat, kdy se v tom stroji zasekne kolečko…

Středa 11.dubna
Holky chtěly, abych s nima odpoledne zašla na kafe. Cítila jsem se provinile, že je tak zanedbávám, nemohla jsem odmítnout. Nastala trapná chvíle ticha a pak promluvila Karin:"Víš, chápem, že to máš těžký po tom rozchodu a tak…ale to celý víkendy sedíš doma?" Laura se k ní přidala: "Nechtěla by sis s náma jít občas zatancovat nebo prostě někam vyrazit…?" A dorazila to Lil:"Chybíš nám…není to bez tebe ono, ať už děláme cokoliv." Tím posledním mě naprosto dojala, měla jsem slzy na krajíčku. "Ne, já nesedím celý víkendy doma, já jsem si našla nějakou práci…"
Lil: A kde? A jakože tak najednou? Nikdy sis nestěžovala, že bys měla málo peněz…
Já: No, řekněme, že tancuju…
Karin: Hej, z tónu tvého hlasu cítím něco nekalého…Kde že to tancuješ?
Já: V klubu.
Laura: Cože?! Ty seš striptérka?? Zrovna tohle bych od tebe nečekala..
Já: Ježišmarja, to ne! Co si to o mně myslíš?! Tancuju u tyče, vím, že to nezní o moc líp, ale není to tak strašný…nikdo tě neosahává, prostě jenom tancuješ.
Byly z toho, pravda, docela v šoku, ale rychle se vzpamatovaly. Teď jsem se s nima podělila o svoje tajemství a naše přátelství je zase jako dřív. Cítím z jejich strany jistou oporu, hned jsem jistější. Slíbily, že se na mě někdy zajdou podívatJ

V noci se mi zdál divný sen, byla jsem dívka, mohlo jí být tak 17-18. Spala v posteli, dlouhé vlasy rozložené po polštáři, ze spánku se sladce usmívala. Přetočila se z boku na bok, takže jsem jí teď viděla do obličeje. Přibližovala jsem se k němu, jako kdyby kameraman přitahoval detailní záběr na její obličej, najednou jsem byla úplně blízko, mohla bych se jí dotknout nosem, kdybych tam byla. Najednou prudce otevřela oči, byly zelené…já se s úlekem probudila, čelo zbrocené ledovým potem...

Pátek 13.dubna
Nejsem pověrčivá a pátek 13. nevěřím, ale možná bych měla… Dnešní večer se zdál, že bude jako každý jiný. Byla jsem jako obvykle v práci, docela jsem se těšila až se stanu někým jiným, někým kdo okolí nezajímá. Lidem je jedno, jaká ta osoba nahoře je…Jo, vlastně drobný rozdíl tu byl - přišly se na mě podívat holky, za což jsem jim byla vděčná. Usmívala jsem se jak už dlouho ne, aspoň si budu mít s kým o přestávkách povídat. Zatím jsem totiž byla jedinou tanečnicí v klubu. Nevím, jestli se jim nepodařilo nikoho dalšího sehnat nebo neměli peníze na to, aby platili někoho dalšího, beru to jako fakt. Ale k věci, tancovala jsem a fakt si to užívala, ale okolo půl jedné přišel Patrik (můj teď už bývalý přítel) s partičkou kamarádů. Neviděla jsem ho tam ráda, ale nějak bych ho dokázala ignorovat, jenomže on měl očividně už docela upito. Chvíli seděl na baru a pokoušel se flirtovat s nějakou holkou, ne, že bych ho sledovala, prostě jsem si toho náhodou všimla. Docela mě pobavilo, že bleskurychle odešla, jakmile se jí pokoušel sáhnout na zadek. Objekt jeho touhy zmizel z dosahu, takže obrátil pozornost k neznámé sexy tanečnici (doposud neznámé). Všimla jsem si, že se na mě pokoušel zaostřit a pak si najednou všiml tetování, které se mi ovíjí okolo kotníku a pokračuje po lýtku - květiny a skupina motýlků. Zřejmě si vzpomněl, že už o někde viděl, jakpak by ne, když mi sám pomáhal ten motiv vybírat a pak mě držel za ruku, když se mi obrázek zvěčňoval na kůži. Očividně už mu začínalo svítat a já z toho neměla zrovna dobrý pocit. Nejistým krokem došel k pódiu a začal na mě pokřikovat směs zamilovaných i urážejících slov. Snažila jsem se to nevnímat, ale ten proud andílků, miláčků, princezen a čumáčků až po čubky, kurvy a štětky prostě nešel přeslechnout. Nicméně jsem to jakž takž přežívala a modlila se, abych už měla "pracovní dobu" za sebou.
Přešla jsem na druhou stranu pódia a snažila se věnovat skupině sympaticky vyhlížejících mladíků, ale Patrik ke mně došel, rozhrnul ten houf a chytil mě nemotorně za boky. Zvedl mě a hodil si přes rameno, přitom pořád vykládal jak "půjdeme domů" a že "mi to udělá tak, jak jsem ještě nezažila". Byla jsem zoufalá, naštěstí si toho všimla Karin a skočila ke dveřím pro chlápka, co vyhazuje opilce a je tam taky od toho, aby chránil personál. Díky němu to naštěstí dobře dopadlo a já se mohla aspoň o trochu dřív vrátit domů. (Díky vlídným slovům Boba, jak se ten chlápek jmenoval:"Běž holka, myslím, že dneska už toho bylo dost".)

Pin up/Retro make-up tutorial

3. července 2009 v 16:29 | Tess_tiramisu |  Image