Checkni můj >>BAZÁREK<<...najdeš tam stylový oblečení a doplňky za přijatelnou cenu (emo, scene a další)

Březen 2009

Moje první zkušenosti s rasta copánky aneb jak se Tess stala rastamanem...

26. března 2009 v 18:50 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
Od soboty mám rasta copánky. Dělala mi je kamarádka, která u toho, chudák, stávila neuvěřitelných 14 hodin. Mám je teprve krátkou dobu, ale jsem s nima moc spokojená, protože se velice rychle staly mou součástí. Je to jako hledání kousku sebe, hledala jsem jej a přesto nevěděla, co to je zač...Cítím se s nimi naprosto přirozeně. A taky to má několik podstatných výhod, který napomohly při rozhodování, jestli do toho jít, nebo ne...Za prvé je to fakt, že copánky nejsou potřeba umývat tak často, dokonce se to ani nedoporučuje, aby se z nich nevytahaly vlasy...z toho mám strašnou radost, páč sem si v poslední době vlasy umývala denně a to už mě fakt přilo moc, ale nebylo zbytí. Za druhé, a to snad ani nemusím říkat, se to nečeše...jak zřejmé. Za třetí nemusím řešit, co si ráno stvořím na hlavě, prostě zasukuju pár provázků a jdu...žádnej boj s tím, že se mě to tady kroutí a tady je to blbě ostříhaný, to prostě nemusím řešit a to je na tom to krásný. Měla sem docela obavy, jak s rastama na hlavě budu vypadat, netvrdím, že mě to nějak extra sluší, ale dá se to snést (dfm).
Jak už jsem dneska psala Nicky..tak všeobecně v poslední době nosím to, co se mi líbí, nehledě na to, do jakýho stylu by se to dalo zařadit. Mám pocit, že když jdu po ulici, tak na mě lidi buď divně koukaj, maj v očích odpor nebo snad opovržení? Možná je to jenom moje mylná domněnka...Důležitý je to, že jsem to já. Není to Tess, která se snaží být scene, není to Tess, která chce být gothic a dokonce to není ani Tess, která je děsnej pankáč. Je to Tess Tiramisová...s rastama a svou milovanou bundou (ano, zmiňuju se o ní pořád, ale to je prostě hluboce zakořeněná láska), je to ona a nikdo jinej a ať se vám to líbí nebo ne, je taková jaká je...lepší už to nebude (jako by někdy bylo)...

A na závěr dávám 2 fotky pro zhodnocení:

Vita humana brevis est [lidský život je krátký] díl III.

22. března 2009 v 18:45 | Tess_tiramisu |  Vlastní tvorba
Pondělí 5.března
Bloudím jako tělo bez duše, dny a noci mi splývají. Spát nemůžu a když jsem vzhůru, mysl mi poletuje někde jinde. Vzpomínky na mě vyskakují odevšad, nečekaně a zákeřně. Ubližují mi, nemůžu se bránit, křičím, ale oni nepřestávají. Nenávidím ho, ale z mysli jej vypudit nedokážu.

Neděle 25.března
spotřeba za poslední měsíc:
  • 10 krabic s kapesníkama
  • 15 tabulek mléčné čokolády
  • 30 shlídnutejch romantickejch komedií a americkým happy endem (konec mě přivádí do takové extáze, že brečím půl hodiny schoulená pod peřinou)
  • 50 x pořád dokola I will always love you, My heart will go on, Everything I do I do it for you…(potůčky slz nepřestávají téct po obličeji)
  • 2 x rum
  • 1 x Metaxa
  • 1 x krabicový víno
  • 1 karton cigaret
  • 3 x bonbony Marshmallow
  • 2 krabice cookies
  • 7 x donut
  • …miliony dalších sladkostí

Středa 28.března
Chtěla sem se nějakým způsobem odreagovat nebo možná najít pár dalších zoufalců, jako jsem já, abych věděla, že v tom neplavu sama. Tak sem šla do klubu, nikoho sem s sebou nebrala a ani mě ničí přítomnost nechyběla. Podvědomě jsem zamířila k barové židli, s menšíma obtížema na ni vylezla a objednala si. Už si ani nepamatuju, co to bylo…snad Metaxa, kterou sem si v poslední době tak oblíbila nebo možná rum? Barmana, který mi pravidelně dolíval začal asi po chvíli zajímat důvod mé zhroucené existence a tak se mnou zapředl řeč. Nevím, jak je to možný, protože většinou když jsem opilá, tak si druhej den nepamatuju absolutně nic, ale tenhle rozhovor mě utkvěl v paměti. Snad ho tam zapsal můj instinkt, který si jako jediný zanechal pud sebezáchovy. Chvilku jsme plácali o blbostech, ale pak barman přešel k věci.
ON: Víš, občas už sem tě tu zahlíd, chodíš sem docela pravidelně. Párkrát sem se díval, jak tancuješ s kamarádkami a musím uznat, že se hejbeš fakt zatraceně sexy.
JÁ: Tak dík za kompliment…..a co má jako bejt?!!
ON: Klid, neber to tak, že se po tobě snažím vyjet nebo tak…ale uvažuju o tom, že bysme to mohli rozjet ve velkým. Udělat z toho známej podnik a potřeboval bych najmout pár tanečnic.
JÁ: No…nápad není špatnej…proč…mě to vůbec vykládáš?
ON: Nechtěla bys u náš tancovat? Pro tebe to nebude nic moc změna, budeš tancovat tak jako normálně, akorát za to dostaneš zaplacený..co ty na to?
JÁ: Hmm…začínala sem mu pomalu usínat s hlavou na barovým pultu
ON: Tak na, tady máš číslo a jestli budeš mít zájem tak mě dej vědět.
A strčil mi do ruky papírek s telefonním číslem, kterej jsem si bezmyšlenkovitě strčila do zadní kapsy u kalhot.

Čtvrtek 29.března
Probudila jsem se kupodivu ve vlastní posteli. Už jsem si ani nepamatovala, jak jsem se vlastně dostala domů, ale to nebylo podstatný. Jediný, co mě v tu chvíli zajímalo, byl fakt, že ležím živá ve vlastní posteli. Měla sem na sobě ještě od večera kozačky na podpatku (jak jsem si nima mohla vlízt do postele?!) a rifle, ze kterých, když jsem si je vyslíkala, vypadla ona osudná cedulka s číslem toho barmana. Hlava mě příšerně bolela, jak kdyby se měla každou chvíli rozskočit. Podívala jsem se na budík - bylo chvilku po desáté. No nic, do školy už nepůjdu, stejně bych se tam v tom tomhle stavu ani nedoplazila, omluvenku nějak obstarám…

Sobota 31.března
Tak a dost! Rozhodla jsem se vyženit (vzmužování je přece pod mou úrověň!). Kvůli komu tady poslední měsíc a půl truchlím? Kvůli někomu, komu jsem úplně ukradená a možná to tak bylo vždycky…Stejně mě nebyl hoden, nesahal mi ani po kotníky. Seru na tě, chlapče, adiééé. Rozhodla jsem se začít úplně odznova. Uklidila jsem si pokoj, kde se poslední dobou nakupilo nějak podezdřele moc nepořádku a konečně jsem si uvědomila, že už na koberec začaly prosvítat první jarní paprsky. Nehřály moc silně, ale jejich jemné pohlazení člověka donutilo k úsměvu. Taky jsem ještě ten den zavolala do klubu, že tu práci beru. Odpovědí mi bylo: Tak to je super! Příští pátek ať jsi tady. Jo, a sežeň si něco na sebe. Možná to budem do nějakého konkrétního stylu ladit časem, ale zatím není potřeba. Věřím, že si zvládneš vybrat správně. Bylo mě jasný, jak asi takový oblečení tanečnice v klubu má vypadat, takže jsem řekla jenom: Ok, papa. V pátek jsem tam.

To děvče si z nějakého neznámého důvodu začalo získávat moje sympatie. Byla dostatečně silná na to, aby přijala práci jako tanečnice v klubu a vypořádala se naprosto suverénně s rozchodem. Ten deník se pomalu začal stávat něčím jako oblíbenou knížkou, která je ovšem psaná podle skutečné události. Velmi mě zajímalo, jakým směrem se bude osud mladé dívky ubírat a proto jsem opět sklonila hlavu ke stránkám deníku.

Pondělí 2.dubna (odpoledne)
Dneska jsem byla po dlouhé době ve škole, zfalšovala jsem se omluvenku (angína) a učitelka nic nepoznala.
Před chvilkou jsem se vrátila z nákupů. Bylo to
docela složitý, protože normálně nejsem právě zvyklá kupovat si oblečení jako vytažený z bodelu. Sexy, to jo, ale ne zas tak moc…Prolezla jsem hromadu obchodů se spodním prádlem a pak takový ty "techno shopy", jde se nakupujou hadry na party. Moc tokovejch shopů není, ale docela jim to prosperuje. Nakonec jsem si pořídila korzet s kalhotkami, podvazky, lesklý červený boty na podpatku (po těch jsem už dlouho tajně pokukovala), extrémně krátkou minisukýnku a síťovaný triko. Pak jsem provedla nálet na drogérku a koupila umělý řasy, červenou rtěnku a lak na nehty stejné barvy. A protože jsem měla docela obavy, že mě v tom klubu někdo pozná, sehnala jsem si flitrovou masku přes oči a klobouček se závojem. S tím, že to budu různě mezi sebou kombinovat.

Asi budu medůza...*chichi*

20. března 2009 v 21:18 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
hojte, děti moje. Dlouho sem nic nepsala, pokud nepočítám článek drbající jednoduchost některých lidí, ale docela pravidelně to tu hlídám, takže vím, že o mě stejně nejevíte zájem*tak a teď sem vás přelstila*...takže je to vlastně úplně jedno. Každej pátek mě chytá něco, co bych nazvala SPOE (syndrom páteční odpolední euforie). mám skvělou náladu^^navíc sem byla po dlouhé době v sekáči a mám nový triko s P!nk...jooo, je trochu jetý, ale to mě přce vůbec neštve;) Koukala sem na Fantoma opěry a musím říct, že z těch efektů a huby mě běhá mráz po zádech...a copak tam máme zítra? Moderní Popelku...upřímně řečeno, větší americká trapárna se jen tak nevidí, na Hillary Duff mají svými hereckými výkony snad už jenom sestry Olsenovic a to je co říct:P Abych se vrátila na úplnej začátek, tak pojem medůza vám neobjasním, nechte se překvapit;)
No, takhle krátký články obvykle nepíšu, ale co naplat...jaksi vám nemám co sdělit. Stejně byste z toho nic neměli. Asi du brouzdat po netu po případě se věnovat Shakespearovi, páč to je klasika jak štyry...mějte se krásně, skládejte básně a demnstrujte za příchod jara, páč první jarní den je už zítra a po pravdě řečeno to venku moc jarně nevypadá...

V jednoduchosti je krása?

14. března 2009 v 20:53 | Tess_tiramisu |  Moje myšlenky
Pokud by bylo možný rozdělit lidi do 2 skupin, rozdělila bych je na "jednoduchý a složitý". Je mi jasný, že tohle udělat nemůžu, protože i ten nejpovrchnější člověk má city a povahový vlastnosti. Proto potřebuju trochu vaší fantazie, abyste si to dokázali představit.
Především bych chtěla mluvit o té jednodušší polovině a to zejména o jednodušší polovině ženského pohlaví. Jak bych je charakterizovala? No mnohdy to poznáte už podle představení (viz. čáááu, jsem Anetka:D). Bohužel psaná forma váš ošidí a úžasné gesto rukou a tu správnou intonaci. Jsou to lidi, který jinak než s perfektním make-upem neznáte, bez něho by prostě nešli vyhodit ani odpaďák. O sladění zbytku outfitu snad už mluvit nemusím, ten je prostě bez chybičky. A konečně se blížím k té charakterové stránce, která by měla vysvětlit pojem "jednoduchý". Popsala bych je jako lidi, který nefilosofujou nad světem, pokud získaly pozornost několika "samců" (ať už hlubokým výstříhem či sexy kroucením) jsou spokojené. Často je můžete vidět v klubech, kde navzdory nechuti a kašli do sebe kopnou pár panáků, potlačí kyselý škleb vyvolaný chutí alkoholu, s elegancí si zapalí cigaretku a pokouší se skrýt dusivé pokašlávání. Pak si některý z vyhlídnutých objektů odtáhnout ať už do koutku nebo na taneční parket, kde se kolem oběti žhavě svíjí.
A konečně se dostáváme k jádru pudla. Chromozomy XY mají tyhle jednodušší sebevědomé typy radši než druhou (zakomplexovanou a filosofující) skupinu. Protože návod na obsluhu je naprosto jednoduchý. Zapomenou snad přijít na rande? Žádnej problém - koupím jí přece kytku, zaplatím manukúru a mám to z krku. Proč bych si zalamoval hlavu a bádal nad tím, co chybí účastnici "složitější" skupiny?
Pochybuju, že jste pochopili, co tím autor myslel. Samozřejmě sem se nesnašila nikoho shazovat, ale jenom sem se rozhodla, že když už na tohle téma mám něco napsat, tak ať to mám z krku. přeju pěkný den, třeba to někoho donutí k zamyšlení:)

Daniel Pirie -Britain's got talent 2008

12. března 2009 v 20:18 | Tess_tiramisu |  Tribal dance + další
Jsem naprosto okouzlena a není to poprvé, pokaždé když narazím na YT na video podobné britské soutěže, zírám na ně z otevřenou pusou a po zádech mi běchá mráz. Ty výkony sou excelentní a když k tomu dodám ten věk...ten 13-tiletej baleťák mě učaroval


How to Trashy life (dle Wikihow s mým dokonalým překladem:D)

11. března 2009 v 19:35 | Tess_tiramisu |  Scene queens

How to Look Like Trashy Life

You know who they are, the queens of scene. Audrey Kitching and Lauren Watts. Also known as Twigg Violence and Zui Suicide. Together, they are Trashy Life.
//<![CDATA[ window.google_render_ad(); //]]>



Stop kožichům! to radši být nazí...

6. března 2009 v 19:44 | Tess_tiramisu |  Moje myšlenky
Takhle se to dělá a podle mě by to takhle mělo dělat víc celebrit. Osobně třeba Pamelu nemám ráda a je mě jedno jestli se vyslíkla jenom kvůli tomu, aby se mohla předvést..udělala to pro dobrou věc a to se cení

Nahé celebrity. Svlékly se kvůli zvířatům

Herečky Eva Mendes, Alicia Silverstone, Christina Applegate, modelky Pamela Anderson a Imogen Bailey mají cosi společného. Je to nahota, kterou chtějí lidi navádět k vegetariánství a ochraně zvířat. Svlékl se i Dennis Rodman.

Ochranu zvířat si ale nesmíte představovat tak, že by si nahé celebrity stouply před pušku lovce mířícího na jelena. Jdou na to jinak, chytřeji. Svlečené na fotkách či billboardech upozorňují na zbytečné zabíjení zvířat nebo chtějí v bikinách ze salátu lidi přesvědčit, že všechno rostlinného původu je stejně k sežrání jako prase nebo kráva.

Zlato, sem doma!

1. března 2009 v 19:25 | Tess_tiramisu |  Dear diary...
Děcka pozorte, slečna Tess se vrátila,
sem celá, bylo to takový střídavě oblačný...někdy mě fakt silně ujížděly nervy a chvilkama to bylo docela v pohodě. Nechce se mě složitě vypisovat co se všechno událo za týden "rodinné idylky". Fakt je, že zítra du po 14 dnech do školy - děs a hrůza! panika! shock! připadám si totálně vygumovaná a pokud nezregeneruju hafo rychle, tak to asi bude mít do budoucna následky v klasifikaci...ale co už. Možná za nějakou dobu přihodím fotky z lyžáku (myslím, že to už sem slibovala minule..:/). Nejhezčí je, že už je BŘEZEN...já nevím jak vy, ale já už to vnímám jako začátek jara což pro mě znamená jediný - teplo^^ a s tím spojený menší vrstvy oblečení, sluníčko a příjemně strávený odpoledne a taky víkendy...někde venku. Budu se muset co nejdřív vypravit do Brna, dfm, že mě vyjdou plány...takže kupříkladu poprolízat ethno shopy s Petruškou a taky potřebuju kalhoty, došla mě černá tužka (jediná věc, která je životně důleživ v kosmetické tašce:D)...miluju nakupování, i když třeba nic neseženu, aspoň se projdu po Brně a prolezu obchody...ma-goooor? jo! a nestydím se za to:P
Napadaj mě samý blbosti, takže se mějte pěkně...přepravte se na první paprsky sluníčka, třeba se objeví už brzo;)
Tessssssss (mg, to je jak ucházející balonek...)